Historie

téměř Volejbalový oddíl TJ Slavia DDM Liberec byl založen v sezoně 1969-70 s ambicí učit tento krásný sport mládež. Od počátku jsme se specializovali na chlapeckou složku. Klub vznikl z původních školních družstev ZŠ NA ŽIŽKOVĚ V LIBERCI-ROCHLICI, která pod vedením Mgr. Rudolfa Malýho provozovala volejbal v barvách této devítiletky v průběhu šedesátých let. Teprve po zahájení činnosti oddílu na půdě TJ Slavia začaly jednotlivé kategorie doplňovat děti z dalších libereckých škol.

Historie_1

Školní družstvo ZŠ Rochlice 1969-70

Tři jména funkcionářů a trenérů klubu jsou spojena se ZŠ Na Žižkově a počátky jeho fungování – jde o tehdejšího učitele tělocviku na této škole, zakladatele, dlouholetého předsedu oddílu volejbalu a trenéra Mgr. Rudolfa Malýho, do tohoto tria dále patří spoluzakladatel a také dlouholetý trenér Josef Nohýnek a dnešní předseda oddílu volejbalu a trenér ing. Petr Prokop. Posledně dva jmenovaní působili na ZŠ Na Žižkově jako žáci a členové školních družstev v létech šedesátých.

První větší úspěch – 5. místo v Českém poháru žáků, trenér Nohýnek.

První větší úspěch – 5. místo v Českém poháru žáků, trenér Nohýnek.

Od vzniku klubu je významným partnerem DůM DĚTÍ A MLÁDEŽE VĚTRNÍK, který externě spolupracuje a také zaměstnává některé trenéry jako vedoucí kroužků míčových her a volejbalu. I v současné době spolupracují s (dnes) DDM VĚTRNÍK někteří trenéři klubu. Dlouholeté propojení obou organizací bylo vždy ku prospěchu volejbaluchtivých dětí a volejbaluchtivé mládeže.

První mistrovský titul žáků ze čtyř v této dekádě, r. 2000 – trenéři Prokop, Taraba, Nohýnek, Mejzr a Urbánek. V týmu pozdější kadetští a juniorští reprezentanti ČR Čermák, Vencovský, Nesvačil a Pokorný.

První mistrovský titul žáků ze čtyř v této dekádě, r. 2000 – trenéři Prokop, Taraba, Nohýnek, Mejzr a Urbánek. V týmu pozdější kadetští a juniorští reprezentanti ČR Čermák, Vencovský, Nesvačil a Pokorný.

Velmi důležitým prvkem v systému výchovy volejbalové mládeže v rámci našeho klubu je už téměř čtyři dekády ZŠ SOKOLOVSKÁ V LIBERCI-PAVLOVICÍCH, kde dnes naši trenéři Mgr. Martin Mejzr, Vlastimír Lenert, Jan Nevoral, David Haas a nově vedou přípravku a obě kategorie žáků. ZŠ Sokolovská je pro nás mimořádně důležitá i vzhledem k tomu, že pro tyto věkové kategorie zde máme zajištěny díky výborné spolupráci s vedením školy 2 tělocvičny k celotýdennímu tréninku a pořádání soutěží/turnajů a také elementární zázemí – klubovnu, sklad volejbalového materiálu, propagační nástěnky i malou posilovnu. V roce 2001 byla v areálu školy vybudována v rámci péče města Liberec víceúčelová hřiště s umělým povrchem, jež můžeme v příslušné části roku využívat.

Po zhruba 15 let jsme využívali na sousedním pozemku v BŘETISLAVOVĚ ULICI svépomocí vybudované antukové kurty se šatnami a sociálkou, vše v majetku TJ Slavia Liberec. Bohužel nebylo dost kapacit pracovních i finančních, abychom areál udrželi v potřebném stavu déle a nakonec byl přebudován na tenisový stánek. Škoda času a úsilí našich trenérů a funkcionářů, kteří měli velký podíl na výstavbě areálu, ale je to už minulost. Těch cca 15 sezon ale rozhodně stojí za zmínku.

Jakýmsi druhým centrem dění se v našem klubu již před léty stala ZŠ J. ŠVERMY V LIBERCI-FRANTIŠKOVĚ, kde působil Mgr. R. Malý a spolu s dalšími trenéry tam vedl přípravky klubu. Ty přešly později na ZŠ Sokolovská. Kromě toho je díky jistému zázemí a velikosti tamnější tělocvičny ZŠ Františkov vhodná pro trénování a soutěžní zápasy našich dorosteneckých družstev. Zejména se zde odehrávají zápasy 1.ligy (Extraligy) juniorů a v roce 2001 zde měla premiéru i Extraliga kadetů. Dále zde organizujeme krajské přebory dorosteneckých kategorií. Dorostence tu nyní vedou Jiří Taraba, ing. Jaroslav Šverma a Ing. Petr Prokop.

Přestože nosnou myšlenkou při zakládání klubu bylo a dodnes je poskytnutí možnosti co největšímu počtu dětí věnovat se odbíjené, příchodem kvalifikovaných trenérů, zkvalitňováním tréninkového systému a metodiky, zavedením pravidelných výcvikových táborů, působením našich funkcionářů            v krajských a celostátních volejbalových orgánech, prakticky trvalou účastí našich družstev ve vrcholných soutěžích pořádaných volejbalovým svazem náš volejbalový oddíl postupně začal „produkovat“  hráče nejen pro výkonnostní sport (v nižších soutěžích hraje stabilně 60-70 našich odchovanců a bývalých hráčů), ale i pro vrcholový volejbal, stejně jako dal šanci hráčům začínajícím      v jiných klubech. Je to dlouhý seznam a čítá přes 40 jmen. Na jedné straně jsme tedy umožnili dnes již více než tisícovce kluků věnovat se sportu v době dospívání a pomoci jim tak zabránit   v činnostech méně smysluplných, a to bez ohledu na to, jak daleko resp. vysoko se dostali, ale na straně druhé jsme se věnovali a věnujeme poměrně úspěšně desítkám těch mimořádně talentovaných.

Tím se dostáváme k období koexistence s VK DUKLA LIBEREC. V roce 1986 jsme se za tehdejších okolností dohodli na aranžmá, kdy starší dorostenci (dnešní junioři) Slavie můžou/budou přecházet, vybere-li si je armádní klub, do nově zřízovaného týmu staršího dorostu (dnešní kategorie juniorů)   ASVS Dukla. Bylo ku zvážení přepustit mu nejvyšší soutěž dorostu, kterou tehdy náš klub držel (Přebor ČR v roce 1982 dokonce vyhrál!) a ke které by se musela Dukla možná i několik let propracovávat ze soutěží nižších. A dále, aby dlouhodobě obětoval kvalitu svých družstev staršího dorostu ve prospěch týmu Dukly a vrcholového sportu resp. pro hráče mající pro něj předpoklady. Zdůrazněme ještě jednou  slovní spojení „oběť kvality“ a „pro hráče s předpoklady pro vrcholový sport“. Nikoliv „oběť kvantity“ či „pro hráče bez předpokladů pro vrcholový sport“. Po 20 letech to sklouzlo totiž k tomu druhému neboli původní smysl se do značné míry vytratil. Vraťme se ale zpět. Náš klub přepustil soutěž v r. 1986 Dukle a byl připraven obětovat kvalitu svého dorostu pro borce se špičkovými parametry, kteří by se mohli dále rozvíjet ve špičkových podmínkách, jež stát v armádním prostředí vytvářel. Věc se uskutečnila s naším souhlasem, což je druhá věc, již je třeba velmi zdůraznit! Nikoliv proti naší vůli jako pozdější události! To je obrovský rozdíl a pochopí to snad i dítě v první obecné. Se souhlasem vedení klubu byl převeden celý úspěšný tým starších dorostenců trenérů pp. Švermy a Barka (tehdy 4. družstvo dlouhodobého P-ČR     a federálního P-ČSSR v Detvě) pod kuratelu trenérů pp. Lenerta a Hořeního. Tento veledůležitý princip, že do toho nejen můžeme, ale jako mateřský klub dokonce musíme mluvit, se později také začal vytrácet a měnil se na nějaký divný pocit některých lidí, že trenér druhého klubu je ten, kdo jediný rozhoduje, a to jaksi absolutně. V tak zásadní věci jako kdo, kdy a kolik hráčů opustí řady TJ Slavia. Prostě my „jenom“ seženeme a vychováme hráče a on si je, kdykoliv se mu zachce a v jakékoliv kvantitě a kvalitě, vezme.  S naším souhlasem nebo bez něj! S odůvodněním, že nám jeho klub přeci platí a nám se to ještě nelíbí! K našemu opakovanému vysvětlování, že bez hráčů si můžeme s těmi penězi (navíc poskytovanými státem, nikoliv Duklou) leda tak vytapetovat toiletu a že přechod těch, kteří prokazatelně na žádný vrchol nedosáhnou, je nesmysl, druhá strana vytrvale mlčela a nikdy se nevyjádřila. Nám jako svobodně myslícím lidem přišel už jako naprosto absurdní výrok jednoho celoživotního „Dukláka“, jehož myšlení bylo zjevně jiné a silně ovlivněné poměry v minulosti, kdy platilo, že co si armádní výběr zamanul, to dostal. Při náhodném setkání s jedním z nás    v době, když už nebylo prostě vůbec možné fungovat jako dodavatel neomezeného počtu hráčů cizímu  klubu, pravil: „tak vy prý nechcete dávat Dukle hráče, jak si to, člověče, představujete“? Navíc nebyl       v tomto podivném pojetí světa a práva osamocen. Pro ilustraci odešlo v letech 1986-2005 přibližně 80 našich hráčů do sousedního klubu. Skutečným vyvrcholením této éry byl v sezoně 2004-5 titul Mistra ČR týmu Dukly juniorů za vedení M. Malána s 8 našimi odchovanci resp. bývalými hráči Jakubem Čermákem, Janem Dumkem, Jakubem Vencovským, Ondřejem Pokorným, Filipem Nesvačilem, Michalem Novákem, Jakubem Smutným a Zdeňkem Špinarem. V období 2000-2005 jsme museli sice už také asi ve 2 či 3 případech říkat „prrr“ (trenér J. Špissser), ale to ještě pro nás nebylo likvidační. Přesto  jsme to brali jako varování a již někdy v r. 2002 začínali s hráčskými smlouvami – trenér nám už dával jasně najevo, že my tady jsme „od výchovy hráčů pro jiný klub a jejich dodávání“, nikoliv „k odmlouvání“! Po celou tu dvacetiletou éru šlo převážně o hráče perspektivní, včetně těch za krátkého působení p. Špissera. Takže šlo o „obětování kvality našich týmů ve prospěch hráčů majících předpoklady pro vrcholový sport“. Na misku vah jsme setsakra dostatečně kladli zájmy hráčů. Kolik klubů v zemi dodá jinému jednomu klubu za takové období takový počet odchovanců? V tu dobu už začalo být evidentní, že při výběrech bude třeba být velice selektivní, protože kvantita i kvalita hráčů šla dolů. Příchod p. Jakubíčka situaci ještě zhoršil, protože nebyl ochoten hledat hráče principiálně jinde přes častá naše upozorňování, že nemůže počítat s námi jako pokračujícím chrličem hráčů. Také u něj zcela absentovala pokora či slušnost vůči nám. Problém eskaloval, p. Šimoníček jako jeho šéf stál ve všem za ním a děly se různé hanebnosti. Vrcholem buranství a jakéhosi byzantinského stylu řízení resp. uplatňování moci byl postup předsedy ČVS p. Lébla a jeho družiny. Překrucování předpisů svazu, obcházení našich platných smluv s hráči,   nepravdivé informování volejbalové veřejnosti prostřednictvím svazového webu bez naší možnosti se tamtéž bránit (web byl cenzurován). Byli jsme nuceni dát vše právníkům a věc šla k soudu. Naprosté válcování práv klubu jsme nebyli ochotni akceptovat ani náhodou. Nutno na tomto místě uvést, že v této poslední a velmi smutné fázi odešlo často proti naší vůli za 4-5 sezon 20 hráčů k p. Jakubíčkovi a jen      3 z nich hrají vrcholový volejbal! Nové vedení s p. Haníkem v čele poté s námi vztah s Duklou z vlastní iniciativy probralo, vyjádřilo pochopení pro náš postup s hráčskými smlouvami jako jedinou možností klubu zasahovat do jednání o možných odchodech hráčů, bránit se nesmyslným exodům, které českému volejbalu, zejména tomu vrcholovému, nic nemohly dát. Šéf svazu sám se nabídl osobně moderovat jednání obou klubů, pokud by taková možnost jevstvovala. Ve dvou nebo třech následujících pokusech hráčů obejít smlouvy resp. nároky našeho klubu dle platných předpisů (u hráčů odcházejících do dospělých už neuplatňujeme pravidla obsažená ve smlouvách a ani nevyužíváme tabulkové hodnoty pro přestupy v maximální míře, přesto se zde opakovaly pokusy obejít i tyto minimální nároky) příslušné orgány ČVS prokázaly svou korektnost a rozhodly v náš prospěch. Obsažnost výše uvedeného textu souvisí jednak s délkou této etapy (přes 20 let), zásadním významem pro náš klub (v poslední fázi velmi negativním, bohužel), jakož  i poměrně silným pocitem marnosti neb druhý klub nebyl po řadu let schopen a ochoten přijít s něčím, co by dávalo smysl i nám – pokud jsme takové návrhy dali my, byly odmítnuty. Chce jen hráče, hráče, hráče. Tečka. Ponecháváme stranou, co tato činnost dala vrcholovému volejbalu v ČR. To je další smutná kapitola. Ať už kdokoliv zvnějšku zlehčoval jakkoliv období s brutálními zásahy do práce našich dobrovolných trenérů a ostatních hráčů, kteří nebyli přetahováni, fakta jsou fakta a subjektivní názory, mnohdy zcela neznalé věci, nemají valnou váhu.

VOLEJBAL BRNO a PROJEKT VOLEJBAL. K 31.12.2007 ukončil VK Dukla náhle spolupráci s námi na bázi Sportovního centra mládeže a neprodloužil příslušnou smlouvu, což bylo velice neobvyklé. Sezony nejedou samozřejmě podle kalendářních roků a druhá smluvní strana jednostranně vypověděla smlouvu v okamžiku, kdy sezona frčela a vše bylo nasmlouvané také na základě této písemné smlouvy. Pro nás byla možnost dalšího působení v nejvyšších republikových soutěžích uprostřed sezony najednou velmi ohrožena, protože rozpočet 2007-8 měl na straně příjmů část podpory MŠMT/ČVS přidělované libereckému centru Dukla/Slavia a bylo krajně obtížné najednou tyto státní prostředky/zdroje nahradit. nešlo sice o statisíce Kč, ale náhlý výpadek cca Kč 60-70.000 bylo dost na to, abychom zejména pro provoz extralig (1.ligy) juniorů a kadetů a s tím související péče o hráče měli problém. Uvítali jsme tedy nabídku Volejbalu Brno ke spolupráci a kooperujeme zdárně s tímto klubem dosud. Přestože je po léta úplnou špičkou klukovského volejbalu, ukazuje se názorně, že i v těch našich mnohdy málo vyspělých poměrech/vztazích lze spolupracovat, aniž by tím jedna strana dostávala permanentně na frak a ta druhá válcovala a parazitovala. Jistý druh dlouhodobějšího cizopasení Dukly (ze svých zdrojů – tedy vlastním přičiněním – nikdy nedala nic nebo jen marginálně, za naše hráče prodané jinam – a také do ciziny – jsme, mimochodem, nikdy nedostali ani haléř, natož centík, to byl skutečný dlouhodobý parazitismus vyvoleného subjektu, který sám nikoho pro český volejbal nevychoval) byl nahrazen zcela rovnoprávným a solidním vztahem. Přestože výkonnostní rozdíl zde byl a ještě se jistou demotivací trenérů v kritických letech 2005-9 prohloubil v náš neprospěch, jednání a diskuse se odehrávají civilizovaně – tedy ve stylu, kdy sedíme na stejně vysoké sesli. Pokud se nám podaří vychovat skutečně velice perspektivního hráče, doporučujeme mu odejít do Brna. V několika případech se to již podařilo, jiné přechody zhatily různé důvody – požadavek rodičů dostudovat libereckou střední školu, odmítnutí profesionální smlouvy rodiči atp. Pomáháme s organizací akcí, které pořádá VoBr           v tuzemsku i v cizině a naopak nabízíme účast na těch našich. Společně jsme byli několikrát v Polsku     a v Chorvatsku, je v plánu možný výjezd na východ Slovenska. Využíváme možností brněnského klubu při výběru materiálního vybavení, nabídek metodické a výukové pomoci. V posledním období se snažíme revanšovat za významnou pomoc finanční z prvních let spolupráce přesměrováním části sponzoringu, podíleli jsme se měrou, kterou můžeme, na brněnském Projektu volejbal apod.

V té úplné současnosti (začátek sezony 2014-15) rádi konstatujeme, že je náš oddíl volejbalu zcela stabilizovaný. Finančně, zajištěním sportovišť, provozováním soutěží, počtem trenérů i členskou základnou. Přestože jsme byli okolnostmi donuceni v závěru první dekády přehodnotit naše priority, daří se nám i nadále hrát dvojjedinou roli, tedy věnovat se jak těm méně talentovaným tak hráčům řekněme perspektivnějším. Účastníme se i špičkových republikových soutěží, v žácích i dorostu se výkonnostně řadíme někam do druhé desítky klubů ČR – v sezoně 2013-4 jsme vyhráli skupinu A 1.ligy juniorů a celek žáků obsadil v Českém poháru 14.místo. V sezoně současné naši kadeti hrají Extraligu a dokonce se probojovali do první desítky, ač to je pouze průběžný stav a mohou z ní vypadnout! Těžko můžeme být nespokojeni. K obrovským úspěchům zejména z let 2000-2006 (4 tituly Mistra ČR v žácích, 2 stříbrné medaile v Extralize kadetů a dalších 5 umístění ve finálové šestce, vítězství a další medailová umístění    v Memoriálu Richarda Myslíka krajských výběrů se zásadní účastí hráčů Slavie, vstup kolem 10 našich odchovanců do mládežnických reprezentací) se nepřibližujeme, ale to nás skutečně netrápí. Více se soustřeďujeme na řekněme lidské kvality hráčů a udržení členské základny, byť se samozřejmě i nadále snažíme udržet jistou kvalitu tréninku a významně se účastnit mnoha soutěží ČVS. Výchovou hráčů podporovat signifikantně nižší soutěže mužů, přestože i s těmito (některými) kluby je někdy těžká řeč při přechodu našich odchovanců k nim. Našinec stále není vychován tak, aby dokázal ocenit práci druhých (nebo nejen papulou) a fakt, že k němu přichází hráč, který něco umí, nikoliv začátečník, a že pokud je toho názoru, že žijeme v komunismu a vše je zadarmo, pak se mýlí. Není-li v pozici, že může zaplatit pár tisíc Kč jako zlomek toho, co výchova hráče stála mateřský klub, musí si hráče vychovávat sám.

 

One thought on “Historie

  1. Jan Nevoral
    2.10.2014 at 15:10

    Dobrý den, Ahoj
    Dovolte mi, abych podpořil výše publikovaný článek. Plně s ním souhlasím ač jsem prošel v dorosteneckém věku oběma kluby a musím děkovat oběma, že jsem překonal toto velmi obtížné období dospívání bez větších komplikací a zůstalo mi spousta kamarádů, přátel a nezapomenutelných vzpomínek. To vše je pravda, ale nic to nemění na faktech, které jsou ve zmíněném článku tak trefně popsány. Po letech odmlčení od Slavie – volejbalu se vracím do klubu v roli pomocného rodiče – trenéra / zmíněno v jiném článku / a tak jako spousta mě podobných v minulosti se v rámci možností budu snažit aby klub dále žil a vychovával především dobré lidi.

    S pozdravem Honza Nevoral

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *