Po vcelku nevydařené kvalifikaci v Liberci se naše družstvo dívek – lvíčat – dostalo do 4 výkonastní skupiny ze čtyř.
První kolo Českého poháru U18Z jsme si jeli užít do Třebíče už v pátek v odpoledních hodinách. Cesta byla vcelku příjemná až do té doby kdy jsme dorazili na vysočinu a ponořili se do, slovy klasika, „mlhy že by se dala krájet“. Do Třebíče jsme přijeli v pozdních večerních hodinách. Po ubytování se jsme nemohli nechat náš 11 hlavý kolektiv o hladu a hledali jsme místo kde bychom mohli tento 11 hlavý hladový kolektiv nasytit. Podařilo se nakonec domluvit s restaurací, kde jsme ráno měli mít i snídani. Po večeři byl stmelovací večer kdy jsme (trenéři) vymysleli večerní kvíz z volejbalu na systému soutěžní hry „Riskuj“.
V sobotu po snídani jsme ranní procházkou zamlženou Třebíčí dorazili do sportovní haly u SPŠT, kde jsme měli hrát od 11:00 náš první zápas se Sportovním klubem Meteor Praha.
Sobotní herní den dívky odehrály v bílých dresech a vypadalo to že nám nosí štěstí. První zápas s SK Meteor Praha jsme odehráli v celkové pohodě kdy naše slabiny v prvním setu se uházaly jako klíčové ale pílí a radostí ze hry se dívky ujaly vedení a dotáhly první set do stavu 25:22. Druhý set bohužel se nesl v nervozitě soupeře, kterému se zranila hráčka a s výronem odjela na místní pohotovost. Druhý set jsme v klidu dohráli do stavu 25:15. Takže hurá 1 vyhraný sobotní zápas.
Na druhý zápas jsme čekali až do 14:45 kdy nás čekala Lokomotiva Česká Lípa. Za slov naší kapitánky „Lípu dáme taky“ jsme se šli rozcvičovat. Však jsme měli také co oplácet Lokomotivě z našeho krajského přeboru. První se t jsme jednoznačně předčili očekávání a s dostatečně velkým náskokem jsme si první set nenechali vzít a vyhráli jej 25:17. Druhý set však nebyl tak jednoznačný z naší strany, ba naopak. Česká Lípa dostala „seřváno“ a začalo se jim dařit jak na příjmu tak na útoku za stavu 8:15 ve prospěch Lípy trenér musel vzít timeout a domluvit hráčkám. Jenže to moc nepomohlo. Chyby, které posouvalo tým České Lípy kupředu, se začaly kupit a v koncovce druhého setu jsme si nechali ujít i toto tříbodové vítězství. Za stavu 23:21 v náš prospěch se nervozita z výhry jasně projevila a nakonec jsme nedokázali set uhrát v náš prospěch. Do třetího setu jsme vstoupili s velkou chutí alespoň ukořistit 2 body za výhru 2:1. Podařilo se a Lokomotiva jako opařená nebyla schopna čelit našemu útoku v podobě mladičké Lucie Hořínové (2013) na smeči ale také na servisu (bude nám obrovsky na KPU16Z v Mnichově Hradišti chybět).
Po výhře jak se říká „o prsa“ s Lokomotivou Česká Lípa nás čekal neméně kvalitní soupeř TJ Slovácká Slavia Uherské Hradiště B, se kterým jsme v loňském roce nybyli sto udržet krok a prohrávali, a to jak na turnaji v Lanškrouně tak i v ČPU16Z.
V prvním setu se nám lehce zranila nahrávačka a musela ze hřiště si trochu odpočinout. Střídání proběhlo za stavu 9:6, který nebyl úplně přívětivý pro nás. I když se náhrada, Žeňa, snažila nedosahovala takových kvalit jako nahrávačka č.1 Štěpánka, přesto se nám podařilo první set dotáhnout do vítězného stavu 25:18. Druhý set jsme stále o bod až 2 vedli, ale chyby které nás provází – neobíhané balony při příjmu a tím pádem i nepřesné přihrávky na nahrávačku – nás stály spoustu ůsilí a sil a sice jsme vyhráli set 25:22 a celé utkání za 3 body, jsem jako trenér nemohl být úplně spokojen s výkonem hráček, protože vím že ten volejbal v nich je, umí ho jen je potřeba v nich vyvolat touhu po vítězství. A to se nám stále nedaří.
Sobotu jsme zakončili procházkou po noční zamlžené Třebíči směrem k restauraci na večeři. Po večeři dívky čekala zasloužená sprcha a odpočinek. Stále si myslíme (trenéři) že dívky jsou natolik zodpovědné že šli včas spát. 🙂
Nedělní ráno vypadalo o mnoho lépe, sluníčko se prodíralo mezi mraky, a minimálně o 5 stupňů bylo tepleji. A protože nás čekaly poslední dva zápasy ve kterých nám šlo o všechno a hlavně o postup, ze skupiny a měli jsme začínat až v 10:30 jsme mohli regeneraci sil o trochu natáhnout a na snídani jsme šli až v 8:00.
Předposlední zápas s VAM Havířov byl hodně těžký, aby ne když Havířov zakončil sobotní tabulku na prvním místě. VAM Havířov byl silný a hodně těžký soupeř a v první polovině setu se vůbec nedařilo přijmout a jakkoliv odpovědět na jejich pohyb na hřišti. Set jsme prohráli 25:16 kdy jsme stále prohrávali o 5 až 7 bodů. Ve druhém setu se hra i zlepšila a myslím že dívky ukázali že volejbal hrát umí když netlačí na pilu. Z druhého setu trenéři odcházeli spokojení protože výkon na hřišti sice neodpovídal maximu, ale dalo se koukat na hezký volejbal zvlášť když máme v týmu dívky narozené 2013 a které nás podrželi jak na smeči tak i na podání. Druhý set jsme se ctí prohráli o 4 body, 25:21.
Po přestávce jsme nastoupili proti domácímu VK Třebíč. Na oko jsme vzdáleně sledovali jak bude hrát Loko Č. Lípa s Uherským hradištěm, protože nám mohla ještě zkomplikovat druhé postupové místo. Nakonec Lípa prohrála 0:2 a skončila 4 a třetí skončilo Uherské Hradiště. Náš poslední zápas byl jak na houpačce. První set jme opět nebyli schopni držet krok s běhavým soupeřem a naše hráčky nebyly schopny poslouchat rady trenérů a řídit se jimi. Když už neuběhnu běhavého soupeře musím trochu zapojit „Filipa“ a jít na to trochu s chytrostí. Jenže první set jsme prohráli o 5 bodů a jen díky naší nedokonalé obranné hře. Prohra 25:20 mrzela nejen hráčky ale i trenéry. Durhý set jsme stále vedli o 1až 2 body, opět jsme nebyli schopni přehrát běhavého soupeře. Bohužel moc chyb nedělali a i proto výhra v druhém setu potěšila i když byla hodně těsná 25:22. Do třetího setu jsme šli s tím že nám jde doopravdy o všechno (trenéři už věděli že postup máme jistý) a bylo vidět na dívkách, že si postup nechtějí nechat ujít. Do střídání stran po první půlce třetího setu jsme vedli 8:2. Po změně stran VK Třebíč začala dotahovat a za stavu 9:6 pro nás si trenéři vzali timeout aby přerušili serii podání hráčky s číslem 2 a to se povedlo. Dohráli jsme třetí set servisem naší kapitánky 15:8.
Jsem rád z výkon který hráčky odvedly, i když s výhradami, a že se nám podařilo splatit dluh Lokomotivě Česká Lípa a porazit ji, ale co hlavně že se nikomu nic nestalo jsme bez zranění. Důležitý je také postup do třetí výkonostní skupiny za což jsem rád a tak trochu jsem to předpokládal že se tak stane. Máme ještě co dohánět a už v prosinci 13. a 14.12. nás prověří silnější soupeři.
