Na druhé kolo Českého poháru lvíčat U18Z jsme opět jeli do Třebíče. Tentokrát jsme se domluvili s pořadatelem, aby nás dal až na pozdější utkání a klaplo to. Mohli jsme jet až v sobotu ráno. Myslím si, že se nám možná trochu vymstilo že jsme jeli až v sobotu ráno, neb dívky nebyly úplně odpočaté. Příště určitě pojedeme v pátek.
Druhé kolo naší skupiny s ještě s dalšími dvěma skupinami se odehrálo v hale SPŠT v Třebíči jako kolo minulé. Zdá se že nám Třebíč vyhovuje. Protože ihned po příjezdu jsme se utkali se Sokolem Šlapanice a začátek se jevil, že by to i pro tentokrát mohlo jít. V prvním setu jsme vyhráli 25:21 kdy se hrálo o každý bod a v koncovce jsme nenechali nic náhodě a po 5 servisech naší blokařky jsme set vyhráli. Do druhého setu jsme šli s nadšením a pocitem, že Šlapanice „uděláme“, jenže už v tu chvíli rozehraný soupeř nám nedal nic zadarmo a my prohráli po vlastních chybách 25:19 z pohledu soupeře. Do třetího setu jsme nastoupili s respektem a před změnou stran se hrálo o každý bod a když se za stavu 8:7 pro nás měnily strany vypadalo to že by se mohlo podařit soupeře zlomit. Jenže soupeři změna stran pomohla a my prohráli 15:9 díky opět vlastním chybám a možná začínajícím problémům v hřišti mezi dívkami.
Ve druhém zápase sobotního odpoledne jsme se utkali se Starým Městem – Náchod, kterému jsme měli co vracet z kvalifikace kde nás jednoznačně porazil 2:0. V prvním setu jsme celou dobu vedli vždy o 5 až 6 bodů ale za stavu 23:10 jsme nedokázali dohrát na servisu s výborně servírující Annou Feurichovou, díky opět nevynucené chabě na síti. Následně se Náchod dotáhl na skórový dohled a nakonec první set skončil v náš prospěch 25:18. Bohužel jak už to tak bývá se nám nepovedl vstup do druhého setu a stále jsme dotahovali. Dívky se přizpůsobily hře soupeře jenže nabyly skopné překvapit a set jsme prohrály celkem vysoko 25:11. Bohužel se stupňovaly rozkoly v hřišti, kdy jsme nebyli schopni přijmou servis a následně zaútočit a to ani z hlavního kůlu ani ze středu natož pak z „handy“. Prostě osobní rozkoly do hřiště nepatří. Do tiebraku jsme šli s tím že přeci Náchodu ukážeme že v kvalifikaci jsme nebyli v uplné pohodě a i když se celý set převaloval bod po bodu nenechali jsme si ho vzít a brali jsme z tohoto zápasu 2 body do tabulky protože stav 16:14 svítil pro naše barvy.
Sobotní den se chýlil ke konci a nás čekal ještě jeden poslední sobotní zápas s TJ Šumperk. Natěšeni na brzkou večeři jsme do zápasu vtrhli tak že celou dobu jsme vedli o 9-10 bodů a i první set tak skončil 25:16. Ve druhém setu jsme neměli z počátku vůbec navrch, protože rozehraný Šumperk nám stále šlapal na paty až do stavu 33:32 se body převalovali z jedné strany na druhou. os stavu 23:24 jako by se hráčky obou týmů báli dát servis a buď šel servis do sítě nebo do auta a to z obou stran. Nakonec více štěstí bylo na straně Šumperka kdy dohrálo za rekordních 34:32 a šlo se do třetího setu. Ten začal jednoznačně pro naše barvy. Tak jak jsme se báli dát servis v koncovce druhého setu tak ve třetím se naše hráčka s číslem 10 postavila na servis a hned 5 es za sebou a šli jsme do vedení. Euforie nás neopustila a třetí set jsme si vzít nenechali a porazili TJ Šumperk 15:6. Takže sobotní den jsme zakončili na průběžném pěkném 4. místě, což se před nedělními zápasy ukázalo jako velmi důležité.
Nedělní ráno bylo zahaleno do Třebíčské mlhy a nevěstilo nic dobrého. A taky že jo!
Čekalo nás první úpolení s SK Kometa Praha a až do poloviny prvního setu do stavu 13:13 se zdálo že zažijeme podobný scénář jako v případě druhého setu se Šumperkem. Jenže Kometa se pomalu rozehrávala a my jsme svými vlastními školáckými chybami nebyli schopni stát se důstojným soupeřem, a do té doby šestému celku ze sobotní tabulky, a prohráli jsme první set 18:25. Druhý set již byl poznamenán tím že osobní rozpory v týmu a hlavně nálada hráčky s číslem 10 nás táhla dolů a my nebyli schopni odrazit nápor. Co byste taky čekali od týmu, který se nedokáže odrazit ode dna a je na hřišti jen proto že tam je, když už jsme jeli těch 300km tak to tam prostě odstojím. Druhý set jsme prohráli velmi vysoko a to 25:12.
Podobná atmosféra se táhla i dalším zápasem s VAM Havířov, se kterým jsme postoupili do třetí skupiny po minulém kole. Když svítil stav skóre 12:19 v náš neprospěch, mladý trenér vystřídal onu demotivující hráčku, bohužel už bylo pozdě cokoliv zvrátit. Začalo se míchat se sestavou improvizovat, ale to už bylo na všechno pozdě. Zápas s VAM Havířov jsme prohráli a asi i zaslouženě 25:13 a 25:17. V tomto zápasu vygradovaly všechny emoce jak u hráček tak i u nás u trenérů. Hráčky by si měly uvědomit s kým mluví a že trenéři nejsou spoluhráči a když hráči neposlouchají rad trenérů nedá se s tím nic dělat. Taky se krásně naplnilo přísloví „komu není rady, tomu není pomoci“
Do třetího nedělního zápasu šli dívky s pocitem že je jim jedno jak skončí, hlavně aby už to měly za sebou. Šli jsme na to proti SK Třebín A. Trenér sáhl po základní sobotní šestici hráček se slovy děj se vůle boží. Rozkol se dovršil, dosáhl horní hranice. Už za stavu 0:5 jsme střídali blokařku následně se vystřídaly další hráčky a to dokonce i ty co jeli s nám proto, aby si zažily velký turnaj a i s tím že se mohlo stát že si na hřiště nestoupnou, a to nejen proto že hrají krátce, ale hlavně proto že nemají takové zkušenosti. První set nás Třebín totálně znemožnil a stav 6:25 tomu moc nepřidal. Do druhého setu trenér dívkám vysvětlil že to co předvedli nebyl volejbal ale kupa naštvaných dětí na hřišti co si porozbíjely hrady z písku. Nechal je osudu protože se na tom nedalo v tu chvíli nic změnit. Bohužel klíčové bylo i to že nebyly kvalitnější hráčky na střídání neb je skolila nemoc. A na některých byla vidět únava nesoucí se ze sobotního dlouhého utkání.
Do druhého setu nastoupil základ a nebýt pár zakopnutí mohly dívky hrát ještě set třetí. Ale v koncovce se štěstí přiklonilo opět na stranu soupeře a my prohráli zaslouženě ale se ctí 23:25.
A resumé? trenéři se rozhodli že pokud nebude dost kvalitních hráček na střídání, a pkud se tým nedá zase do dohromady tak by táhl za jeden prvaz a nebyli na hřišti individualistky, které rozdělí tým a stáhnou jej na dno, nemůžeme být důstojným soupeřem komukoliv. A raději budeme jezdit v 7 až 8 hráčkách. S těmi co chtějí, s těmi co nebudou na hřišti hádavé, s těmi co budou táhnout za jeden provaz.
Stojíme před další etapou co s týmem, který není kompakní a díky pubertě si nesedí a rozhádá se kvůli používání sociálních sítí a nepohopení se.
Nic méně trenérská dvojice nehází flintu do žita a věří že se vše v dobré obrátí a budeme zase hrát hezký volejbal. Třetí skupinu jsme nakonec uhájili a do třetího kola stále ve třetí skupině.
