V opět dost početně limitované sestavě (8 hráčů, zbytek byl opět polní lazaret) dokázal tým vydolovat 3 výhry a 8 bodů ve 4 zápasech 1. ligy U22M. V sobotu dvě vítězství v Pardubicích 3:0 a 3:2, v neděli 3:0 a 0:3 doma v hale Technické univerzity se Slávií Hradec Králové B. Ve čtvrtém duelu se už začala projevovat fyzická i psychická únava těchto 8 mušketýrů. Matouš Čížek, Jirka Formánek, bratři Horejšovi, Kryštof Kolomazník, hostující borec z Dukly Vojta Štencl, premiérově Saša Velecký v sobotu na liberu (v neděli jej vystřídal Libor Dušek), Honza Vodolan. Škoda, že se týmu kádr rostoucími absencemi z titulu nemocí a zranění hroutí, ale nejsme kouzelníci, s tím se nic dělat nedá. Kluci se určitě vypořádali s danou situací (jen 1 střídač!) velmi dobře. Jak jejich výkon minimálně v prvních třech duelech (mj. poměrně jasné přehrání hradeckého týmu v neděli dopoledne se úplně nečekalo) tak skutečnost, že se tým nyní ocitá ve středu tabulky na 4. místě, jsou, řekněme, povzbudivé. Tím spíše, že tým je poměrně mladý (o víkendu opět několik borců r.n. 2009, tedy z kategorie ještě U18!) a má před sebou možnost hrát prakticky kompletní ještě 2 nebo 3 sezony. Trenéři Martin Mejzr a Saša Šedivý měli rozhodně daleko k nespokojenosti.