Po všech stránkách můžeme být s právě končící sezonou spokojeni. Oddíl volejbalu má stále přes sto členů, většina těch v mládežnickém věku se i zúčastňuje krajských nebo republikových soutěží. Vyjeli jsme i dvakrát mimo ČR (v září s kadety na tradiční turnaj do Vídně a v červnu se žáky na pobytový kemp do Chorvatska). Dorostenci absolvovali další ročník 1. ligy, kde nakonec ve skupině obsadili třetí místo. Papírově měli určitě i na minimálně druhou příčku, ale opět jsme postrádali ještě větší „tah na branku“ od některých hráčů, větší zaujetí a týmovost. Přesto umístění nelze považovat za neúspěch. Kadeti udrželi nejvyšší soutěž ČR – Extraligu. Při výpadcích několika hráčů, kteří buď skončili úplně a nebo na některých turnajích chyběli, a při vědomí téhož, co platilo v sezoně o dorostu celkově, to je bezpochyby úspěch těch 8-9 borců, kteří soutěž dohráli. Starší žáci se rovněž v Českém poháru dostali do první dvacítky nejlepších českých klubů a to lze dnes považovat za splnění našich představ o pozici oddílu volejbalu TJ Slavia. Vyšší cíle si můžeme klást jedině za splnění určitých předpokladů, to jest, že budou silnější ročníky, početně i výkonnostně, že hráči u volejbalu vydrží a nebudou v nemalých počtech končit z různých důvodů, že nám nebudou prchat jinam, že budou usilovní v tréninku a v neposlední řadě se jim budou věnovat trenéři, kteří ve svém volném času dají té práci obrovské nasazení. Uvedené podmínky momentálně naplňovány u dorostu a starších žáků nebyly (nebo jen některé) a to nestačí. Na druhou stranu převažuje radost z toho, že se na půdě klubu věnuje volejbalu stále poměrně hodně kluků a nově také děvčat. Je na místě také zmínit účasti mladších žáků v krajské soutěži – Poháru předsedy v minivolejbalu a dále angažmá této kategorie doplněné o děti z přípravky v barevném minivolejbalu (resp. přehazované u těch nejmenších), rovněž na úrovni regionální. Velkou spokojenost můžeme jistě vyjádřit také nad tím, že se o jednotlivé kategorie stará celkem 8 kvalifikovaných trenérů a trenérek. Stejně tak nad tím, že se daří zvládat rostoucí náklady klubu, aniž bychom přitom více zatěžovali peněženky rodičů/hráčů.
